---

Víceméně má vlastimil pravdu. Ano, je to o známostech, úplatcích, točení špinavých peněz... především u nás. Pracoval jsem pro holandský tým a byli to absolutní profíci, měli rozpočet přímo z evropského zastoupení Yamaha, byl to normální podnik s účetním, ředitelem atd. U nás to je především tak jak píše vlastimil.

Ale na druhou stranu - pořád je to nejtěžší dálková rallye na světě. Nic, opravdu NIC se mu náročností nemůže rovnat. A má odpovídající zajištění - to taky NIKDE není. Tolik vrtulníků, nemocnice všude na trase do vzdálenosti maximálně 30 minut letu, bezpečnost atd.
Už za doby Sabineho nebo potom za Huberta Auriola se šlo k čím dál větší profesionalizaci a předvádění se, který tým bude lepší, bude mít víc aut, lepší piloty atd. Jakmile to pak koupilo ASO, bylo to jen pokračování toho trendu.
Ono to vlastně bez takového přístupu nejde. A příkladů je celkem dost.
Rallye, které začínaly jako levné a přitom nemělo jít o fun-geochaching typu Budapest-Bamako ale o skutečné roadbookové rally raidy, buď skončily (Heroes Legend) nebo živoří. Jedinou vyjímkou jsou relativně krátké závody, které využívají týmy pro testování a trénink jezdců a techniky (Maroc, ElChott, OiLybia..)
Ale třeba už taková Merzouga Rally je o několik kategorií jinde - hlavně zajištěním pro případ nějakého velkého průšvihu při havárii. Proto je namotaná na hrozně malé ploše.

Já už dlouho odděluju na Dakaru profesionály od poloprofesionálů a úplně extra beru kategorii Male Moto, kterou považuju za ten původní Dakar z dob před 20 lety. I když to taky není úplně všechno čistý.

Profíci: prostě týmy s velkým rozpočtem, spoustou pomocných členů týmu, supportem, rychlou asistencí, hiearchií týmových jezdců (nosiči vody) v rámci jednoho nebo dvou týmů (A, B..) atd. Honda, KTM.. většinou továrny a velké týmy s téměř neomezeným rozpočtem, neomezenými "nákupy" materiálu každý den atd.

Poloprofesionálové: často to jsou profesionální závodníci ale jedou v týmu, kde mají zajištěnou dopravu materiálu do bivaku, mají své ND nebo si kupují co potřebují z kamionu ale snaží se neutrácet tolik, protože nemají takový rozpočet. Obvykle jedou sami za sebe nebo maximálně 1+1. Jezdci si většinou shání peníze sami a nebo (často) závodníci v týmu zaplatí účast týmové jedničky, která naopak za start v barvách týmu dostane ještě zaplaceno. To z důvodu vyšší šance na úspěch a lepší vůle sponzorů takový tým sponzorovat z důvodu většího mediálního zájmu.

Maratonci:
Tahle kategorie přežívá ale pořád existuje. Zaplatí jednorázový poplatek (+ letenky, hotely...) a mají svojí bednu, pneumatiky a 14 dnů se válí v prachu na kraji bivaku, sami si opravují, prakticky nespí, dojíždějí pozdě v noci nebo k ránu a brzo ráno startují... Prostě hardcore. Tohle je ten starý Dakar co hledá vlastimil. On tam je, jen se o něm moc nemluví.
Problém je, že udělat rallye s trasou podobnou tomu, co se jede ale koncipovanou pro účastníky jako jsou z maratonské kategorie, je prakticky vyloučené. Viz Heroes, to je fakt perfektní příklad. Zhroutilo se to - na penězích. Rallye která není vidět ve zprávách a v televizích po světě nesežene sponzory. A bez bohatých týmů není možné platit vrtulníky, armádu která zajistí bezpečnost, probagrování zaminovaných hranic mezi znepřátelenými státy atd.