Název novinky: CENDURO :: enduro helma s plexi

Přidal TomasTT dne 15-05-2015 10:10
#195

petrov: v pohodě, nicméně mě to natolik inspirovalo, že chci letos natočit takový test, kde oblékneme člověka do pijáků (aby bylo vidět promočená místa) a zkusíme hodinku v nepromoku a hodinku v goretexu. Něco podobného mám tady na zkoušení s rukavicemi a vím, kolik vody člověk vypotí a nemusí se vůbec hýbat.. Tak to schválně chci zkusit porovnat.

Rozhýbání před enduro jízdou - 99.9% lidí pochopitelně nedělá nic. Ti, kdo trpí na křeče, tak většinou vědí, že se mají protáhnout, že to pomáhá ale jinak nikdo nic. Ten most zní zajímavě, já mám někde nějaké cviky od jakési rehabilitační doktorky asi 20 let staré cviky - ale všechno na uvolnění. Klič jako se sparingem? To bych se asi fakt bál.

K těm akcím - je to těžké. Slíbíš těm lidem, že je v pořádku dopravíme do cíle a musíme se o ně postarat. Občas se stane, že jede někdo, kdo se zdálo že bude úplně v pohodě a pak uvidí prudký sráz a pěšinu bez hrazení a řekne, že nejede dál a co s tím. Tohle přesně udělal můj dlouholetý kamarád někde v horách u AitBenhadou. Jel tam Radek, já jsem u toho nebyl. Nicméně řekl, že dál prostě nepojede a nakonec to dopadlo tak, že se vrátil do Marakéše a odletěl domů. Ale když se to stane někde v terénu, kde to máš třeba docela daleko do nějakého místa "v civilizaci", tak je záchrana když jede auto a má místo. Když Radek jezdil ještě Toyotou, tak tam bylo jen jedno volné místo a vezl třeba zraněného (žebra) a jeho motorku na skládacím vozíku. Bylo to 30km před Chegagou směrem od Iriki. Každým směrem to bylo půl dne až den cesty někam na silnici. Fakt docela nepřístupný. A jeden účastník se rozhodl, že už dál nepojede, že ho tam máme nechat, že je mu všechno jedno atd. Klasický zoufalství z únavy. Takže auto pendlovalo mezi Chegagou a tím místem v písku a my jsme se střídali a převáželi tu motorku po kouskách, protože dojet do bivaku a zpátky trvalo autu třeba hodinu a půl. Lidi tam leželi jako po bitvě, naprosto vyčerpaní. Ale předtím i docela složitý místa v pohodě, jen prostě tohle bylo nad jejich síly. Musíš to přizpůsobit nebo domluvit. Občas se to prostě musí rozdělit na skupinu, která po takové zkušenosti radši jede po silnici a setkají se pak někde na dalším místě třeba za 2 dny. Vyjímečně to někdo zabalí úplně (vzpomínám si, že před pár lety jeden člověk zjistil, že ho vlastně nebaví vůbec jezdit kde se práší a kde jsou mizerný cesty a odjel sám po ose z Marakéše do Prahy). Ale když ráno zjistíš, že je nějaký problém, tak se obvykle domlouvá co bude dál ale pokud to jde, tak se jede jako skupina nebo dvě skupiny (větší masakr pro ty, kdo se na to cítí a snadnější cesta pro ty, kdo se necítí). Skoro všude se to takhle dá vymyslet, když se to zjistí včas.