---

Pár řádků o Ukrajině. Nejsem velký cestovatel ani spisovatel, tak to berte jako pár postřehů, co by vám mohli být užitečné pro případ, že se na Ukrajinu vydáte. Zkušenosti jsem nabyl při loňském výletu :)

1/ celnice Užhorod: přejezd hranic trval jen asi 1hod 20 min. Kamiony jsme předjeli a zařadili za asi 15 osobáků. Než jsme byli „připuštěni“ do samotného celního prostoru, vyplnili jsme si lístek (kdo jsme, číslo pasu, kam jedeme, …) částečně podle vzorů vylepených na nástěnce a částečně na základě našeho dotazu podle rady sličné vojačky-celnice. Půlku si pak nechávají na celnici, půlku si vezete sebou a je důležitá stejně jako pas!
Důležité! Chtějí uvést adresu kam jedete – místo, ulici a oblast. My to vyřešili adresou Koločava 1, Zakarpatskaja. Pokud jedete dál, napište nejvzdálenější možné místo, nebo požádejte o nějaké razítko TRANZIT, či co! My, ačkoliv jsme hlásili a v mapě ukazovali kam jedeme a že chceme do Rumunska, jsme to neměli (pouze vstupní razítko) a pak byl problém o nějakých Xset km východněji v Ukrajinsko-Rumunském pohraničním pásmu, když jsme prý nelegálně projeli další dvě oblasti a byli tak trošku zadrženi zcela překvapenými vojáky-pohraničníky! Nakonec jsme se vráceli nějakých cca 250km zpět a do Rumunska jsme se dostali jinde než jsme původně chtěli.
Každopádně vstup do UA v pohodě . Žádné vypisování hotovosti s cenností se nekonalo, peníze jsme nikomu nestrkali a ani je po nás nikdo nechtěl. Jednání celníků bylo profesionální - a co víc 2/3 z nich byla sličná děvčata v mundůrech …fakt jim to slušelo (škoda, že se nedalo fotit).

2/ policajti: jo, jednou jsme platili …po plynulém průjezdu kontrolním stanovištěm bez zastavení jsme naivně zastavili, abychom se zeptali nějaké stopařky zda dobře odbočujeme. Ze stanoviště si k nám těch cca 30metrů došel cca 25-letý floutek s pendrekem. A šel na to takto: postupně si vybral pasy a zeptal se, jestli jsme na UA poprvé. Po našem bezelstném přiznání že ano, jsem mu v očích zaregistroval ohníčky radosti a začal „úřadovat“ - jestli jsme prý pili, že bude kontrola. Nepil nikdo, tak si vybral techničáky a začal, že prý nemáme velké CZ na motorkách a že prý malé CZ na značkách není vidět a že bude pokuta. Místo abychom ho poslali „do pr…“ jsme se z naší vlastní blbosti zajímali, co že by to jako mělo stát. V okamžiku kdy se ptal zda chceme „oficiálno, nebo něoficiálno“ bylo vše jasné, ale byli jsme tak zblblí z horka a zaskočení tou drzostí, že jsme mu nakonec z požadovaných 20 euro na hlavu dali 20 éček za 3 lidi dohromady. Na tom všem by člověka ani tak nemrzelo těch cca 200kč na osobu, ale že to bylo výpalné „jak sviňa“ a že kamaráda, který za nás platil ještě poučoval jak mu má peníze nenápadně dát. Jojo, tak jsme byli BLBÍ!
Co poradit? Na otázku zda jste na Ukrajině poprvé, je asi lepší odpovědět, že ne, že už jste tam byli několikrát a …tzn, že už jako víte o co jde. Pak záleží jen na Vás jak budete odolní, trpěliví a nesmlouvaví a nedáte nic, nebo dáte cca 50 hřiven (či 5 euro) což je prý odpovídající částka za vlídné a rychlé odbavení (toto podle informace od domácích).
PS: tu velkou CZku mít samozřejmě nemusíte …to už tam prý také zrušili
Policii jsme pak potkali ještě párkrát, dokonce třeba i tak že poté co nás minuli v protisměru to otočili a následně nás s houkáním a hladově koukajíc předjížděli (a to jsem měl pocit, že už jsem kasírován) tak nás už nestavěli a nic jsme neřešili.

3/ vojáci a „pohraničníci“: profesionální . Ve dvou případech na východě ( Seljatin a Ruska)zcela zaskočeni „kdeže jsme se tam vzali“. Po sdělení našich přestupků (jsme nezákonně o pár set km jinde než máme napsáno v papírech) a poznámce, že by nás mohli „arestovať“ a následné telefonické konzultaci s velitelem nás zadokumentovali do svých bumážek a pak se snažili zjistit kam se asi tak ještě můžeme dostat, případně třeba zda nejsme třeba v třídenní lhůtě kdy můžeme „tranzitovat“ a pokusit se překročit hranici o 150km dál. Mohli jsme si prostě sami vybrat, zda chceme jet dál, nebo se vrátit.

4/ domorodci: čím víc na východ, tím víc mávajících. Na dotaz, nebo i bez dotazu se vždy snaží pomoci s orientací (jeli jsme podle mapy bez navigace).

5/ spaní: zbytečně jsem táhl stan, karimatku, spacák. Vždy jsme si sehnali levné a slušné bydlení. Doporučuji penzion „U Leva“ …i se snídaní za 70 Hřiven (cca 7 euro) na osobu .

6/ benzín: pump „habafůk“. Kvalita benzínu: ačkoli jsem všude čerpal 95ku, tak to táhlo hůř odspoda a mám úplně modré svody ...tak kvalita asi nic moc, ale cena cca 18,50Kč/1l prima

7/ jet tam, nebo nejet? Rozhodně JET!!! Já se tam budu rád vracet!