23.11. 2024 03:55
Navigace
· Úvodní stránka
· Diskuzní fórum
· Zprávy
· Články
· Odkazy
· Kalendář

· Pravidla portálu
· Návody
· Vyhledávání
· Kontakt
Poslední články
· Test
· CENDURO BABÍ LÉTO ...
· TIP NA VÝLET: AUTO ...
· Stretnutie Mototuris...
· TEST DEXSHELL OVERCA...
Reklama
Kalendář akcí
<< Červenec 2024 >>
Po Út St Čt So Ne
1 2 3 4 5 6 7
8 9 10 11 12 13 14
15 16 17 18 19 20 21
22 23 24 25 26 27 28
29 30 31        
Narozeniny Narozeniny:
Poslední komentáře
Články
Na ktm 950 adventure mam sadu E 07 a jsem na vy...
to svedikgs: poslal jsem ti PM
Cauko ako to je zo zaslanim na SK?Co to stoji v...
moja XRV (Africa Twin) a Mitas: E-09: Predok s...
Zprávy
26-[b]29[/b]
Také přeji vše nejlepší do Nového roku,sp...
Jo kamaráde ,není termín ten,aby se hodil v...
Škoda,že je zrovna DR BIG sraz. Jel Bych se p...
Partnerské weby
Diskuze Fóra
Nejnovější diskuze
· Motoservis HP2MOTO, e-shop
· Yamaha Ténéré 700
· Royal Enfield Himalayan
· GENEZE - vše pro zážitek z jízdy
· CFMOTO
Nejdiskutovanější
· Moravský OFF [6039]
· Východní čechy [3300]
· Morava - vyjížďky, setkání, srazy, akce ... [3186]
· Severní Čechy - vyjížďky a jiné akce. [2376]
· Motodoplňky Marselus [976]
Google Translate
Hledání
Reklama
Číst diskuzi
 Tisk diskuze
Motodovolená 2017
jawasy
#1 Vytisknout diskuzi
Přidané 08-02-2018 10:04
Člen

Příspěvek: 1
Založený: 10.01.17

Letošní dovolenou jsem začal plánovat někdy od dubna. Cílem bylo Rumunsko a tak trochu nakouknout do Bulharska. Plán je věc jedna a realita skoro pokaždé vypadá trochu jinak. Jinak v tom, že původně jsme měli vyrazit na cestu ve třech a 30.6. Vzhledem ke zdravotním obtížím s očima jednoho z účastníků se termín posunul až na srpen,ale i tak jsme nakonec zůstali dva. Já a můj kamarád Martin.
Na netu jsem sledoval jak na rumunských horách postupně odtává sníh a počasí se víc a víc přibližuje našim představám.


Prvotní plán byl následující: Slovensko-transit s noclehem v Levoči v autokempu
Druhý den pokračovat přes Maďarsko do Rumunska Sapanta veselý hřbitov a kemp v místě.Dále pak a na soutěsku Bicas, Transfagarasan a spát jen tak na divoko kde se nám zrovna bude líbit.Další dny už jsme nikterak neřešili,protože jsme se chtěli postupně přesunout do Bulharska někam ke Zlatým pískům a tam si trochu orazit u moře.
Z plánu zůstalo jen torzo.První noc v autokempu Levoča.Druhý den přejezd kouskem Maďarska do města Oradea v Rumunsku. Plánovaný nocleh za hranicemi HU/RO v kempu s honosným názvem "APOLLO" vzal za své, když nás navigace dovedla na místo.Pan google by měl trochu aktualizovat své mapy.Tohle možná byl kemp v sedmdesátých letech minulého století!!! Dnes plácek vysypaný štěrkem mezi paneláky který hlídali tři vypelichaní hladoví psi a možná dva či tři "opálení" Rumuni.Tak rychle snad nestartovala ani vesmírná loď APOLLO k Měsíci jak my odtud. Pokračujeme dál směrem na SALINA TURDA. Kde si chce Martin prohlédnou údajně jeden z nejhezčích solných dolů Rumunska.
Začíná se stmívat a tak poprvé začínáme hledat místo kde bychom složili hlavy. Po 25km odbočujeme z E60 na DN1P kde kousek za první vesničkou nacházíme skvělé místo pro náš další bivak.Vypasená louka v dálce stádo oveček a dokonce se našlo i dřevo na oheň-paráda!Večer trochu popijeme - pivo a zbytek tuzemáku. Ten,jak říká Martin se dá pít i teplý.No nejsem znalec,ale zabral okamžitě.Po pár kalíškách a pivu na nás doléhá únava a tak po dohoření posledního dřeva našeho táboráčku jdeme spát.
Brzy ráno balíme abychom nejeli v nejvešlejším vedru. O překvapení se postarala smečka psů co nás navštívila.Přiznám se bez mučení že jsem poprvé zažil strach. Vůdčí pes byl dost neodbytný a dával nám najevo že on je tady doma a my jen na návštěvě a to nezvané. Po chvilce dorážení to vzdal a odběhl za zbytkem svojí smečky.Jen jsem se modlil aby až natočíme mašiny od někud nevystartoval.
Naše cesta pokračuje na solný důl u města TURDA.
Na tomto místě nacházíme pěkné parkoviště (parkovné zdarma) platíme vstupné. Přilby odkládáme do uzamykatelných skříněk. Následuje prohlídka,po které Martin prohlásil že očekával něco víc-něco jiného než jen ohromnou díru do nitra země. Komerce dorazila i sem-ruské kolo,koncertní sál,kulečníky,stolní tenis,minigolf,lodičky na dně dolu. To vše tady můžete najít. Vzhledem k tomu že sem jezdí lidé postižení dýchacími potížemi,je to pro ně asi dobré zpestření pobytu. Pro mě i Martina nezajímavé.
Následuje cesta na Sibiu a pak dále Transfagarasan . Časově nám průjezd vyšel na neděli. Již dříve jsem četl na foru jak to tam vypadá o víkendech při dobrém počasí,ale tohle mi fakt podlomilo kolena. Před pěti lety kdy jsem tudy projížděl poprvé bylo vše jinak. Parkoviště poloprázdné,stan jsme si postavili kousek od chaty horské služby,nikde žádný "SOUKROMÝ POZEMEK" prostě pohoda klídek... Dnes je vše jinak. Tak jako je pro muslima povinnost alespoň jednou za život vykonat pouť do Mekky,pro Rumuna zřejmě je navštívit tohle místo v Trasilvánii.
Jeli jsme od severu na jih,protože se mi tento směr zdál vždycky zajímavější. A zajímavý opravdu byl!!! Od nástupní stanice zdejší kabinkové lanovky se táhl nekonečný had aut až po vrchol. Předjíždění bylo fakt složité,protože obousměrně se pohybovala vozidla a na prasáka to taky moc nešlo protože boční kufry na našich strojích to moc neumožňovaly. Nakonec jsme se v tom hrozném vedru vítězně probili až k vrcholu. Nahoře to vypadalo jak na Matějské. Chyběly tu jen houpačky, řetízák a labutě Sad Organizátor parkoviště nás poslal až k hotelu u jezera jde nebylo stejně kde zaparkovat. Nebyli jsme v tom sami. Kolegové Slovinci a dokonce jeden Turek zažívali stejné zklamání jako my. Tak a co teď? Postavit stan tady bylo úplné scifi. Následovala krátká prohlídka okolí jezera,stánků se suvenýry a nezbytné foto údolí a okolních skal. Asi po dvou hodinách bylo rozhodnuto-jede se pod tunel na jih. Tam (2,5km pod tunelem) jsme si vyhlédli místo k táboření. Potůček s úžasně studenou vodou kde jsme si chladili nejen nohy, ale i slivovici.Plácek i s ohništěm které se využít stejně nedalo. V okolí neroste ani šťovík natož najít pár suchých klacků na oheň. Chvilka odpočinku než se rumunský lid nabaží výhledů a začne se ubírat ke svým domovům. Pak přijde naše doba. Vracíme se zpět na vrchol kde pomalu a jistě končí ten mumraj a u stánků se pohybuje už jen málo lidí. Kupujeme sýr a po ochutnávce nějakého masa i kousek z něj. Následuje opětný sjezd na naši základnuSmile Večeře,kafíčko,cigárko,dojezdového panáčka slivovice a na kutě.Měsíc je skoro v úplňku z dáli je slyšet jen hukot vzdáleného vodopádu. Na nebi miliony hvězd. Opravdu romantika jak má být!!! Ráno chladné ale kouzelné. Ticho a protější vrcholy začínají osvětlovat první paprsky probouzejícího se slunce.
¨Dnes nás čeká asi nejdelší a nejnáročnější přesun z celé naší cesty .Sjíždíme na jih kolem přehrady "VIDRARU",míjíme hrad "POENARI". Teplota se šplhá přes +30°C. Ani jednoho z nás nenapadla ta myšlenka vystoupat těch tisíc schodů na zříceninu. Oba zastáváme názor - kam nedojedu tam nemusím a pohled zespoda nahoru je zrcadlově obrácený jako shora dolůSmile Letmý pohled na hrad,zamáváme dětem co se chystají tuhle tůru absolvovat - nevědí co je čeká. Pokračujeme směrem na hranice s Bulharskem. Přechod "GIURGIU-RUSE".
Chvilka zdržení před mostem přes Dunaj (motocykly neplatí poplatek) a na druhé straně nás bulharský celník zdrží cca 5 minut. Asi se mu zželelo upocených cestovatelů,nebo nechtěl moc dlouho čichat ten náš odér co z nás vane.Chceme dnes dojet až k moři do námi vyhlédnutého kempu "LAGUNA". Po bulharské straně cesta rychle ubíhá. Zřejmě proto,že veškeré silnice i ty vedlejší jsou takřka vedeny mimo města a vesnice a někdy si říkám, že je plánovali snad podle pravítka čárou po mapě. Dvacetikilometrové rovné úseky tu nejsou výjimkovou.V pozdním odpoledni naše cesta končí přejezdem Varny, kolem Zlatých písků ve zmíněném kempu. Nízkonákladový kemp v sousedství riviéry Zlatých písků nám plně vyhovuje. Slušná pláž,sprchy i na pláži - po tak dlouhé cestě luxus! Tady se potkáváme s dvojicí českých důchodců co cestují snad po celé Evropě. Dáváme se do řeči a nakonec stavíme stany v sousedství jejich WV-Scharan,který používají jako obytné i přepravní auto. Svou pouť vždy začínají začátkem prázdnin a končí někdy v půli září. Čekají nás dva dny lenošení a válení se v písku u Černého moře-prostě relax jak se sluší a patří.
Po dvou dnech se loučíme a směřujeme na jih kolem Burgasu a odtud se stáčíme na západ do kopců. Původní plán byl navštívit průsmyk "ŠIPKA",ale vzhledem vzdálenosti a času co nám ještě zbyl jsme jej trochu upravili.U "BURGASU" najíždíme na silnici č.6 směrem na "KAZANLUK" - "KARLOVO" - "KAMARE" kde se uhýbáme vpravo na silnici č.35. Tato silnice stoupá krásnými vracečkami až do nadmořské výšky 1630m.n.m.
Užíváme si takřka nulový provoz a těch mámo aut co cestou předjíždíme se nám uhýbají a řidiči nás ještě zdraví troubením a máváním z okna.Na vrcholu stojí jeden z mnoha pozůstatků socialismu. "OBLOUK VÍTĚZSTVÍ".Železobetonová stavba vysoká 36m která je vidět ze širokého okolí. Dříve asi sloužila jako vyhlídková věž,ale dnes jsou vstupní dveře zavařeny aby se tam nikdo nedostal.I tak je od tam nádherný rozhled po krajině která vzdáleně připomíná naše Krkonoše. Chtěli jsme tady přenocovat,ale během prohlídky kolem památníku se nás zmocnila opravdová zima.Teploměr sice ukazuje +23°C ale vítr co tu fouká pocit zimy jen umocňuje. Není nad čím dlouho přemýšlet.Napouštíme vodu ze studánky kousek pod vyhlídkou a vydáváme se směrem dolů. Paradoxně na sever do tepla směr "LOVEČ".Slunce už mele z posledního i když na teplotě to znát rozhodně není. Rozhlížíme se po nějakém pěkném místě k táboření. Máme kliku necelé dva kilometry před ústím tunelu k městu nacházíme místečko u řeky "OSAM". Ukryté před ruchem hl. silnice hustým porostem keřů a vrb. Dokonce tu rostou i vlašské ořechy. rozbíjíme naše ležení děláme oheň,koupeme se v řece.Paráda. Ruch dopravy sem sice nedoléhá,zato nám začaly svůj noční koncert místní žáby. Když říkám žáby - myslím tím opravdové žáby. Po večeři kafíčku a dohoření posledního polena jdeme spát. No jak kdo.Po dvou hodinách mého snažení usnout mě napadla spásná myšlenka-špunty do uší! Ty jsem si vzal z domova kdyby mě Martin rušil svým chrápáním. Božský to vynález. Po nainstalování do svých slechů si žabky mohou řvát a Martin chrápat jak chtějí.
Probuzení bylo taky kouzelné. Sotva vystrčím hlavu ze stanu kouká na mě dvojice čápů. Co že se jim to sem nastěhovalo...??? K sežrání jsem rozhodně nebyl a tak poodešli snídat kousek dál proti proudu.Koupel v řece,balení a odjezd.Čeká nás zase pěkných pár stovek kilometrů zpět do Rumunska do nám již dobře známé české vesnice Svatá Helena kde na nás bude čekat kamarád Tomáš se svým synem a především zase po delší době normální postel i strava u Hánnů.
Projíždíme města "LOVEČ - PLEVEN - NEZHOVEC" kde se napojujeme na silnici č.34 která nás dovede až do města "NIKOPOL" kde máme v úmyslu překročit hranici přes Dunaj trajektem zpět na rumunskou stranu.
Chvilku zdržení na celnici,koupení lodního lístku a pak už jen čekání na kocábku co nás převeze. Ta už stála u břehu ale vzhledem k tomu že ji tankovali, čekání se protáhlo cca na hodinu a půl.Samotná plavba trvá asi dvacet minut a my už zase stojíme nohama i koly na pevné zemi.
Cesta po rumunské straně moc neubíhá. Je dost silný provoz a teplota snad víc a víc roste. Míříme na město "CRAIOVA" kde nás navigace trocho protáhla ulicemi města,ale nakonec nabíráme ten správný kurz na město "ORSOVA". Míjíme přehradu Železná vrata a s občasnými zastávkami na doplnění tekutin kopírujeme tok Dunaje po silnici č.57 až do městečka "MOLDAVA". Po této trase nesměla chybět zastávka u sochy "DECEBALA" vytesaná ve skále nad slepým ramenem Dunaje. Kdo nemá fotku odtud - jako by nebyl!
Pak už stoupáme do kopců nad řekou a za pár minut už vidíme dvojjazyčný název obce "SVATÁ HELENA".
Je čtvrtek večer 3.8.2017. Máme za sebou asi 2500km a únava je znát.
Naše první zastávka byla u hospody u Štěpničků kde si dáváme dobře vychlazené piva. Ano piva - protože jich do nás vklouzlo hned několik. Po této chmelové vzpruze se jedeme ubytovat k Hánnům. Jak to tady vždy vypadá nebudu popisovat, protože bych se jen opakoval z minula. Jen malá poznámka: suchý záchod a provizorní koupelna jsou minulostíSmile) Následují dva dny odpočinku, přecpávání svých scvrklých žaludků a Martinovo proplachování vysušených ledvin pivem. Někdy i něčím ostřejším. No a na to i nakonec dojel.
V sobotu ráno,kdy se balíme a rozhodujeme zda dáme posledních 900km domů na jeden zátah,Martinovi chybí mobil a dokonce i med který si tady koupi. Jeho první kroky vedou k hospodě a pak tam kde předpokládal že se ve večerním alkoopojení mohl pohybovat. Nic! Vše je marné... Vytáčím jeho číslo a do sluchátka mi ten pán říká: "Volané číslo je dočasně nedostupné.Opakujte prosím volání později" Je to jasná páka. Mobil i se všemi fotkami z naší cesty je nenávratně v pr...li. a SIMku někdo vyhodil. No tak to dopadá když Martina nehlídám a on se nechutně opije. Bylo rozhodnuto! Jedeme po snídani a na pohodu až do Maďarska do kempu ve městě "MOSONMAGYAROVÁR" (to nejde pomalu napsat, natož vyslovit). Kemp jsme našli bez problémů.Postavení stanů se už stalo rutinou. Martin byl od této doby jako vyměněný. Jako malé dítě když mu spadne dudlík do kanálu. Moc toho nenamluvil a tak pro zlepšení nálady jsme zašli do restaurace na večeři. Výběr z jídelního lísku vypadal asi tak, že jsme zapíchli prst na nějaký název pokrmu a s napětím očekávali co nám přinesou. Připadal jsem si tam jako Mongol kterému přinesou thoru v hebrejštině aby si ji přečetl. Martinův výběr dopadl nad očekávání dobře-vepřový závitek hranolky zelenina,sýr. Já mám smůlu vždy. Mě by na zahrádce snad vyrostl i sádrový trpaslík!!! Mé menu spočívalo v půl kila rýže, proužky mrkve a čtyřech mini řízečků.Korunu tomu dával dresing v misce přímo na talíři. No co? Člověk má životě zkusit všechno. Co tě nezabije - to tě posílí!!! Domů už to je jen necelých 280km a pokud se z toho po... tak maximálně doma neboť lidské trávení chvíli trvá. Dal jsem to!
Ráno míříme na přechod "RAJKA" - "BRATISLAVA" - "BRNO". Místy nás stíhá déšť, ale je to příjemné ochlazení oproti těm tropům co jsme zažívali cestou. Krátce před desátou dopoledne už snídáme u nás v Jevíčku na zahradě. Martinova nálada nic moc,stále zpytuje svědomí. Věřím že se z toho ponaučí a až se oklepe bude to zase ten správný chlap jak jej znám už léta!
Dovětek:
Po pěti letech jsem opět navštívil známá místa v Rumunsku a mohu říct že se toho dost změnilo. Trochu více pořádku - lidé si asi začali uvědomovat že mají krásnou zemi kterou musí více chránit a neznečišťovat ji odpadky. Stará auta postupně vyměnili za modernější.Jen už mi tady chybí ta původní bezprostřednost lidí jako kdysi. Už vám málo kdo mávne na pozdrav,nikoho už tak moc nezajímáte. Už nejste tady takovou atrakcí jako dřív. Silnice se taky od té doby značně zlepšily a mnohde jsou zcela nové asfaltové povrchy i tam kde by jste je ani nečekali.Prostě pokrok se zastavit nedá.
V Bulharsku jsem byl poprvé v životě a mohu s klidným svědomím říct že tady to budování kapitalismu vzali opravdu od podlahy. Zvláště je to znát v přímořských letoviscích kam v posledních letech jezdí víc a víc turistů-takový malý Egypt. Jen je tady asi více bespečno. Kdo ví do jaké doby...
Poděkování patří kamarádovi Martinovi za dobrou společnost po celou dobu naší dovolené.
Na našich tachometrrech naskočila ujetá vzdálenost cca 3700km. Motorky jely na jedničku a my neměli sebemenší potíže.Jak technické tak zdravotní!!! Tak kam to bude příště??? Něco se mi už v hlavě rodí a tak nechávám uzrát tuhle prvotní myšlenku...
Upravil jawasy dne 08-02-2018 10:06
 
Přejít na fórum:
Přilášení
Jméno

Heslo



Nejste členem?
Klikněte sem
a zaregistrujte se.

Zapoměli jste heslo?
Pro zaslání nového
Klikněte sem.
Cenduro
· Přidat k oblíbeným
· Nastavit jako výchozí
Kdo je On-line
· Hosté On-line: 122

· Členové On-line: 0

· Registrovaní členové: 2,345
· Nejnovější člen: Marklar
Reklama
Počasí
RSS vlákna na stránce
RSS - Fórum
RSS - Novinky
RSS - Články
RSS - Odkazy
Reklama
Vygenerované za: 0.05 sekund 402,518,557 návštěv